|
|
Kombinační farmakoterapie různých typů plicní hypertenze
Krása, Kryštof ; Hampl, Václav (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent) ; Al-Hiti, Hikmet (oponent)
Plicní hypertenze je skupina onemocnění charakterizovaná zvýšeným středním tlakem v plicnici. Zvlástě u skupiny 2, která je asociována se srdečními chorobami a je nejprevalentnější ze všech typů, a u skupiny 3, asociované s plicními chorobami, nebyla doposud vyvinuta žádná dostatečně efektivní léčba krom léčby základního onemocnění, což je v řadě případů problematické. Dehydroepiandrosteron sulfát (DHEA S) a statiny mají v některých ohledech rozdílné mechanismy fungování na plicní hypertenzi, nabízela se tedy otázka efektivity jejich kombinace na plicní hypertenzi oproti každé z látek samostatně. Abychom tuto hypotézu ověřili, vyvolali jsme plicní hypertenzi u dospělých samců potkanů třítýdenní expozicí hypoxii (10 % O2) a léčili je simvastatinem (60 mg/l) a DHEA S (100 mg/l) v pitné vodě, a to buď samostatně, nebo v kombinaci. Jak simvastatin, tak DHEA S snížily střední tlak v plícnici (z průměrné hodnoty ± s.d. 34,4 ± 4,4 na 27,6 ± 5,9 a 26,7 ± 4,8 mmHg), jejich kombinace však nebyla účinnější (26,7 ± 7,9 mmHg). Rozdíly ve stupni oxidačního stresu (indikovaného koncentrací malondialdehydehydplazmy), míře produkce superoxidu (elektronová paramagnetická rezonance) nebo hladinách oxidu dusnatého v krvi (chemiluminiscence) nevysvětlovaly nedostatečnou aditivitu účinku DHEA S a simvastatinu na plicní...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Úloha endogenního steroidu dehydroepiandrosteronu (DHEA) v modulaci lokálního metabolismu glukokortikoidů.
Imrichová, Terezie ; Pácha, Jiří (vedoucí práce) ; Kůs, Vladimír (oponent)
Antiglukokortikoidní vlastnosti dehydroepiandrosteronu (DHEA) jsou známy již několik let, dosud však nebyla objasněna jejich molekulární podstata. Výsledky některých pokusů napovídají, že DHEA není antiglukokortikoidem sám o sobě, nýbrž působí v organismu prostřednictvím svých 7-oxidovaných metabolitů 7-OH-DHEA, 7-OH-DHEA a 7-oxo-DHEA. V posledních letech byly testovány nejrůznější hypotézy o tom, jakými mechanismy zmíněné steroidy brání glukokortikoidům vykonávat svou funkci. Některé z nich byly spolehlivě vyvráceny (např. kompetitivní inhibice vazby na glukokortikoidní receptor), jiné potvrzeny (např. DHEA-zprostředkovaná změna v expresi některých enzymů glukokortikoidního metabolismu), o dalších se stále uvažuje. Nicméně vysvětlení podstaty antiglukokortikoidního efektu DHEA či jeho metabolitů je zcela klíčové pro jejich možné využití pro terapeutické účely.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.